PRAVDA VERSUS
FIKCE

Malířská tvorba Jana Pištěka je mnohostranná, různorozměrná, polytématická. Když vzpomenu plátna Zenových zahrad, jedná se o mystiku vyjádřenou dálně východním realismem, přičemž jasnou inspirací byly pro Jana Pištěka původní tušové malby.

 

Ráda vzpomenu také díla vystavená před několika lety v Galerii Behemot pod názvem Snímání vleže na zádech… kdy se zabýval pozorováním mikroorganismů pod mikroskopem. Jeho postoj k tvorbě nazývám: myšlení včetně přemýšlení v umění a přestože malířská vizualita u něj dominuje, snaží se dobrat odpovědi, provádí výzkum, pečlivě sleduje každý svůj krok jako při chemických či fyzikálních pokusech. Trochu jako kluk, který objevuje něco, co mu rodiče neřekli. (obrazy: Raketoplán ,Torpédo)

Zároveň se u něj velmi silně vyjevuje sama podstata mužského mozku, schopnost ovládnout to, co chci, co se dostane do jeho zorného pole a zaujme ho (obrazy: Červí díra, kde je patrný rukopis, průnik do jiných světů do jiného časoprostoru, obraz původně malovaný z jiného úhlu. Jako disk nastojato. A nebo Černá díra, to je ta, která pohlcuje především světlo, což může být pro malíře zajímavý kontrapunkt, Stín, zobrazuje vesmírné disky, které po srážce narůstají, Mrtvá hvězda, Nová hvězda, Velký koordinátor).

V Pištěkově práci lze vystopovat chování na exaktní rovině v rámci vypátraných vzorců.

​

Vždy rozpoznáme jeho osobitý rukopis. Velkorysost malířského gesta i monumentalita pojetí plochy bývají doprovázeny minimalistic-kým detailem, který vymezuje zvnějšněnou myšlenku, která je vyjádřena jemnou kresbou odkazující na blízko i dálně východní malířskou spiritualitu. A myšlenky to nejsou ledajaké, vždy se jedná o problém dotýkající se samotné podstaty myšlení a jeho východisek.

​

Malbě obrazů předcházelo několikaměsíční hledání v materiálech vesmírných fotografií NASA. Tyto fotografie dokumentují vesmírné události, vesmírné děje a běhy vesmírných věcí, které nejsou běžně k vidění. Jsou to obrazy, které se jeví mimo čas a prostor. Fyzikální obrazy, které opývají barevností, jež s uměním, emocí a citem nemá nic společného. Jenom naše malicherné zrakové vnímání a naše prťavá estetická zkušenost nám velí žasnout nad zjevenou velkolepostí. Na ploše obrazu určeného k práci malíře se vyjevuje enigmatická krása – krása zjevená, ale neporozuměná, vnímaná, ale neodhalená. Nelze ji obejmout smysly, nelze se dobrat poznání, lze jen tušit, spoléhat na dalekohled, na roztřesený obraz, hloupý zrak, jakýsi obraz raději představu, skrze přístroj, skrze rozrastrované fotografie. Studium zasáhlo Pištěkovo vědomí. Nejen, že se mu líbí nějaký ten obrázek z Internetu, ale sám má prozkoumanou cestu k jeho příběhu. Zná obal i jádro, barvy spektra, tlak i hustotu a hmotnost, výbušnost, oheň i chlad a dynamiku tělesa (obraz Událost). V okamžiku započetí malířské práce zapomíná vše, co se o vesmíru naučil a na co všechno přišel při jeho studiu a stane v úžasu jako každý umělec při práci.

​

Na kosmických plátnech Jana Pištěka se nacházejí předměty určené pro šamanskou práci absolutně nepřístupné obyčejnému člověku. Takovýmto předmětům přisuzujeme místo kdesi mimo zvladatelný časoprostor. Tato skutečnost nám umožňuje klidně je vyhodit do vesmíru mimo zeměkouli. Stejně jako jsme to udělali s duší, duchem, vědomím, nevědomím i Bohem.

Kultovní předměty jsou prostředkem spojení našeho žitého světa s nevědomím. Tak vzniká naše zkušenost vesmíru. Otázka zní – co je na obrazech Jana Pištěka skutečné? Obrazy, které nám ukazují něco, co nemůžeme spatřit, o čem si nemůžeme vytvořit bezprostřední zkušenost – věci vesmírné a obřadní.

​

Kultovní předměty kultury Tlinkitů, nejsevernější skupiny kmenů žijících na severozápadním pobřeží Ameriky jsou skutečné stejně jako obraz. Jan Pištěk, sám, vytváří na ploše plátna skutečnost, která není určena ani jemu samotnému. Stává se nástrojem šamana, používá šamanské nástroje? Sám je tvoří. Je pomocníkem. Asi. Zobrazuje zakázané bohy? Překračuje všechna tabu jako intuitivní umělec i reflektující myslitel. Překračuje hranice atmosféry a prochází vesmírem. Komunikuje s ním. Obraz Stín obsahuje šamanskou lžíci, kterou tlinkitský šaman nabírá lektvar. Na ploše obrazu Rudý posuv je namalována nádržka na vodu. Má hlavu dítěte a také havrana. Takovéto těleso letí prostorem a vytváří shluk událostí i vědomí. Malba Spící hvězda je milé miminko s vystrčenými pacičkami a spí. Jako bůžek, ochrana vesmírného společenství.

Každý má to štěstí si uvědomit, že doopravdy všichni stále plujeme univerzem.

​​

​​

Autor textu: Anna Irmanovová

​