KOSMOLOGICKÉ THEATRUM TERRA

Jan Pištěk patří ke generaci výtvarníků, kteří svoji uměleckou cestu započali v druhé polovině osmdesátých let století dvacátého. Pro tu část této generace, která se chtěla, cítila a toužila vyjadřovat výtvarnými prostředky svobodně a volně a odmítala být svazována a dirigována postuláty zetlelé a zatuchlé marxistické ideologie, nebyl nástup do stávající společenské atmosféry lehký. Logickým východiskem z tohoto beznadějně šedivého a ostnatými dráty vymezeného prostoru byl existencionální kafkovský protest, který se promítal do jejich umělecké tvorby. Tvůrčí gesto umělců rozžíhalo v tomto státní mocí řízeném prostoru zmaru, stagnace a nicoty neoficiální plamínky naděje a osvětlovalo místa, kde bylo možné i pod častými restrikcemi všemocné a neomylné strany
KSČ a její státní moci nejen vidět, ale i svobodně mluvit a nadechnout se.

Malíř Jan Pištěk díky svému espritu a rodinnému zázemí s bohatou kulturní tradicí patřil k tomuto okruhu a s řadou svých generačních souputníků se odvážil neuposlechnout šálivého mefistofelského našeptávání ďábla oficiální kulturní doktríny slibující společnosti falešné a jasné zítřky. Svou tvorbou se jasně vymezil a postavil proti ní.

​

Jak jsem výše uvedl, Jan Pištěk nastupuje svou uměleckou práci v době silně ideově a esteticky polarizované a vyhrocené. Každý tlak vyvolává protitlak, takže odpovědí na odmítanou interpretaci marxistické estetiky socialistického realismu se stává vypjatá expresionistická a existencionálně angažovaná výrazová forma se silným kritickým vyhrocením a narativním emocionálním obsahem.
Přestože Jan Pištěk svou malířskou tvorbou vždy patřil k nonkonformnímu tvůrčímu okruhu umělců, jeho protest a umělecké gesto nikdy nesloužily a nesklouzly k povrchní sociologické či antropologické proklamaci a nestaly se tak pouhou prvoplánovou, politicky angažovanou agitkou.

Naopak, od nejranější fáze malířské tvorby přitahovalo autora hledání vlastní výtvarné cesty.
Skrze ni poznával, jakou adekvátní formu je nutné zvolit, aby ve svém malířském rukopise co nejlépe projevil svého svobodného ducha a aby mu tento rukopis umožnil namalovat obraz, v němž by vyjádřil a zachytil jemné nuance a napětí mezi linií a barvou, mezi veristickým opisem formy a abstraktním gestem či pohyb a polaritu vibrujícího světelného paprsku pronikajícího hutnou barevnou hmotou. Trpělivě hledal a dál hledá a zkoumá a u každého obrazu pečlivě vyvažuje míru a vztah mezi abstraktní fragmentární analýzou textury linií a syntézou formy a narativního obsahu…

​​

​​

​​

Autor textu: SvobodaP.

​